S M A R A G D O V Á D E S K A V : Obyvatel Undalu

Často snil jsem o pochované Atlantidě,
ztracené v dobách, které pohltila tma. Z aeonu
na aeon jsi ty existovala v kráse, jas svítil skrze
temnotu tmy.
Mocný vládce, všemu pozemskému
vládnoucí, Pán Země v dni Atlantském. Král
národů, mistr moudrosti, Světlo skrze Suntal,
Strážce Cesty, přebýval ve svém Chrámu, Pán
Undalu, Světlo Země v dni Atlantském.
Mistr, On, z cyklu mimo nás, žijící
v tělech jako jeden z lidí. Ne jako pozemšťan,
On má původ jiný, Slunce cyklu, nad lidmi
pokročilý.
Věz ty, ó člověče, že Mistr Horlet,
nebyl nikdy jedno s dětmi člověka. Daleko
v čase minulém, když Atlantida prvně
nabyla moc, objevil se tam jeden s Klíčem
Moudrosti, ukazujíc všem cestu Světla.
Ukázal všem lidem cestu naplnění, cestu Světla, která plyne mezi lidmi. Vítězící nad
temnotou, vedoucí Duši Člověka nahoru k výšinám, které byli v Jednotě se Světlem.
Rozdělil On Království na části. Bylo jich deset, vládly jim děti člověka. Nad dalším
postavil On Chrám, který však nepostavily děti člověka.
Z Éteru vyvolal On jeho substanci, ztvárněnou a vytvořenou silou Ytolanu
do forem, jaké On vystavěl ve Své mysli. Míli za mílí vše pokrylo ostrov, kousek
po kousku to nabíralo na síle. Černé, a přece ne černé, ale tmavé jako časoprostor,
hluboko v jeho srdci Esence Světla. V okamžiku Chrám přerostl do bytí, formovaný a
tvarovaný Slovem Přebývajícího, vyvolaný z nehmotného v hmotu.
Vystavěl On potom uvnitř obrovské komory, naplnil je útvary vyvolanými
I
z Éteru, naplnil je moudrostí vyvolanou z Jeho mysli.
Nehmotný byl On uvnitř svého Chrámu, a přece byl On stvořen k obrazu člověka.
Přebývajíc mezi nimi a přece nebyl z nich, zvláštní a tak odlišný byl On od dětí člověka.
Vyvolil si On potom zpomezi lidí Tři, kteří se stali jeho bránou. Vyvolil si On
Trojici z Nejvyšších, aby se stali jeho spojením s Atlantidou. Poslové, kteří přinášeli jeho
radu králům dětí člověka.
Zrodil On dále jiných a učil je moudrosti; tvořil z nich učitele dětí člověka. Umístil
je On na ostrově Undal, aby byli pro lidi učiteli Světla.
Každý z těch, kteří byli takto zvoleni, musel se učit po roku pět a deset. Jen takto
mohli porozumět, a být Světlem pro děti člověka. Takto začal jestvovat Chrám, příbytek
pro Pána člověka.
Já, Thoth, jsem vždy hledal moudrost, hledajíc v temnotě a hledajíc ve Světle.
Dlouho ve své mladosti šel jsem tou cestou, snažící se vždy získat novou moudrost. Až po
velkém snažení, jeden z Tří, mi přinesl Světlo. Přinesl mi On příkazy Přebývajícího,
povolal mě z temnoty do Světla. Přivedl mě On před Přebývajícího, hluboko v Chrámě
před velký Oheň.
Tam na velkém trůně, uzřel jsem Přebývajícího, oděného ve Světle a zářícího
ohněm. Poklekl jsem před tou obrovskou moudrostí, cítíc Světlo proudící mnou ve vlnách.
Zaslechl jsem potom hlas Přebývajícího: “Ó temnota, vejdi do Světla. Dlouho si hledal
cestu ke Světlu. Každá duše na Zemi, která uvolní své okovy, bude co nevidět osvobozena
od otroctví tmy. Z temnoty jsi povstal vpřed, Světlo tvého cíle se přiblížilo. Zde budeš
přebývat, jako jedno z mých dětí, strážce záznamů shromážděných moudrostí, jsi nástrojem
Světla odtamtud. Buď připraven vykonat to, co je potřebné, ochránce moudrosti, leč věkům
temnoty, které mají přijít na děti člověka. Žij tu a pij ze vší moudrosti. Tajemství a
mystéria ti budou odhaleny.”
Poté jsem já odvětil Pánovi Cyklů: “Ó Světlo, které sestoupilo k lidem, dej mi svou
moudrost, aby jsem mohl být učitelem lidí. Dej mi ze svého Světla, aby jsem mohl být
svobodný.”
Poté ke mně znovu promluvil Pán: “Věk za věkem budeš žít skrze svou moudrost.
Ano, když se přes Atlantidu převalí vlny oceánu, držíce Světlo, leč v temnotě skryté,
buď připraven přijít, kdykoliv budeš zavolán. Teď choď a uč se větší moudrosti. Vyrůstej skrze
Světlo do CELKU Nekonečna.”
Dlouze jsem pak přebýval v Chrámě Přebývajícího, až dokud jsem nakonec nebyl
Jednotou se Světlem.
Následoval jsem pak cestu k hvězdným pláním, následoval jsem poté cestu
II
ke Světlu. Hluboko do srdce Země následoval jsem cestu, poznávající tajemství, dole jak i
nahoře; poznávající cestu k Síním Amenti; poznávající Zákon, který udržuje v rovnováze
svět. Ku skrytým komorám Země pronikl jsem svou moudrostí, hluboko přes zemskou
kůru, do cesty, věky skryté před dětmi člověka. Odhalila se přede mnou ještě větší
moudrost, až dokud jsem nedosáhl nové poznání: zjistil jsem, že všechno je součástí
VŠEHO, velké a ještě větší než všechno, co známe. Hledal jsem věky srdce Nekonečna.
Hluboko a ještě hlouběji nacházel jsem další mystéria.
Teď, když se ohlédnu zpět na věky, vím, že moudrost je bez hranic, a věky neustále
narůstá, Jedno s Nekonečností větší než všechno.
Světlo existovalo v starověké Atlantidě. Ano, temnota též byla skrytá ve všem.
Upadali ze Světla do temnoty, někteří, kteří povstali mezi lidmi do výšin. Stali se pyšnými
kvůli svým znalostem, byli hrdí na svou pozici mezi lidmi. Ponořili se hluboko do
zakázaného, otevřeli bránu, která vedla dolů. Snažili se získat stále víc znalostí, ale snažili
se přinést je zdola nahoru.
Ten, kdo sestupuje dolů, musí být v rovnováze, jinak je spoutaný nedostatkem
našeho Světla. Oni potom otevřeli svými vědomostmi cesty pro člověka zakázané.
Avšak, ve Svém Chrámu, vše vidí, Přebývající, leží ve svém Agwanti, zatím co
Atlantidou Jeho duše volně putovala. Viděl On Atlanťany, jak svou magií otevírají bránu,
která by na Zem přinesla velkou zkázu. Rychle letěla potom Jeho duše nazpět do Jeho těla.
Povstal On ze Svého Agwanti. Povolal On Tři mocné posly. Vydal jim příkazy, a dal
zničit svět.
Hluboko pod kůru Země, do Síní Amenti, rychle sestoupil Přebývající. Zvolal On
pak síly Sedmi Pány ovládané; a změnili rovnováhu Země. Potopila se Atlantida pod
tmavými vlnami.
Zničila se brána, která byla otevřená; zničil se vchod, který vedl dolů. Všechny
ostrovy byly zničené, kromě Undalu, a části ostrova synů Přebývajícího. Zachránil je On,
aby byli učiteli, Světla na cestě pro ty, kteří měli přijít potom, Světla pro menší děti
člověka.
Zavolal On potom mně, Thotha, před něho, dal mi příkazy pro všechno, co by jsem
měl udělat, pravil: “Vezmi ty, ó Thothe, celou svou moudrost. Vezmi všechny své
záznamy. Vezmi celou svou magii. Choď dále, zachovávajíc záznamy, až dokud po čase
naroste mezi lidmi Světlo. Světlo budeš ty po všechny věky, skryté a přece nacházené
osvícenými lidmi. Nad celou Zemí MY dáváme ti moc, jsi svobodný dát ji, anebo odebrat.
Shromáždi teď syny Atlantidy. Vezmi je a utečte k lidu kamenných jeskyňí. Utečte do
krajiny Dětí z Khému.”
Potom jsem já shromáždil syny Atlantidy. Do kosmické lodi jsem přinesl všechny
své záznamy potopené Atlantidy. Shromáždil jsem všechny své síly, mnohé nástroje
mocné magie.
III
Potom jsme se zdvihli na křídlech rána. Vznesli jsme se vysoko nad Chrám, nechali
za sebou tři a Přebývajícího, hluboko v Síních pod Chrámem. Dolů pod vlnami se potopil
velký Chrám, uzavírající cestu k Pánům Cyklů. Ale přece vždy tomu, kdo má poznání,
otevřená bude cesta k Amenti.
Rychle jsme pak letěli na křídlech rána, letěli jsme do krajiny dětí z Khému. Tam
svou mocí, přemohl jsem je a vládl jim. Pozdvihl jsem je k Světlu, děti Khému.
Hluboko pod skalami, pochoval jsem svou vesmírnou loď, čekajíc na dobu, kdy
člověk bude moci být svobodný. Nad vesmírnou lodí vztyčil jsem znak v tvaru lva, a přece
jako člověka. Tam pod obrazem odpočívá má vesmírná loď, aby byla zrozená, když to bude
potřebné.
Věz ty, ó člověče, že v daleké budoucnosti přijdou z hloubky narušitelé. Potom se
probuď, ty, kdo máš moudrost. Zroď mou loď a lehko je přemůžeš.
Hluboko pod obrazem leží mé tajemství. Hledej a najdi v pyramidě, kterou jsem
postavil. Každé k tomu druhému je Podstatou; každé je branou, která vede do Života.
Následuj Klíč, který za sebou zanechávám. Hledej a vchod do Života bude tvůj. Hledej
v mé pyramide, hluboko v chodbě, která se končí v stěně. Použij Klíč Sedmy a cesta se ti
otevře.
Teď jsem ti dal svou moudrost. Teď jsem ti dal svou cestu. Následuj tu cestu. Rozřeš
mé tajemství. Ukázal jsem ti cestu.