S M A R A G D O V Á D E S K A V I I: Sedm Pánů

Poslouchej, ó člověče, a naslouchej
mému hlasu. Otevři svůj prostor mysli a pij
z mé moudrosti. Temná je cesta Života, kterou
cestuješ. Mnoho je jam, které ti leží v cestě.
Vždy se snaž dosáhnout větší moudrost.
Dospěj k tomu a bude to světlem na tvé Cestě.
Otevři svou Duši, ó člověče, Vesmíru, a
nechej ho vtéct jako jednotu s tvou Duší.
Světlo je věčné a temnota je prchavá. Vždy
hledej, ó člověče, Světlo. Věz, že vždy, když
Světlo zaplní tvé bytí, temnota se pro tebe co
nevidět ztratí.
Otevři svou duši Bratřím Jasu. Nech je
vstoupit a naplnit tě Světlem. Pozvedni své oči
k Světlu Kosmu. Vždy drž svou tvář směrem
k cíli. Jen získáním světla vší moudrosti, si ty
v jednotě s Nekonečným cílem. Vždy hledej
věčnou Jednotu. Vždy hledej Světlo cíle.
Světlo je nekonečné a Světlo je konečné, odděleno jen temnotou v člověku. Snaž se
roztrhnout Závoj Temnoty. Přinášej nepřetržitě Světlo do Jednoty.
Poslouchej, ó člověče, naslouchej mému Hlasu, zpívajícímu píseň Světla a Života.
Ve všech vesmírech, Světlo převládá, zahrnuje VŠECHNO s jeho transparenty plamene.
Hledej nekonečně dlouho v Závoji Temnoty, někde určitě najdeš Světlo. Ukryto
a ponořeno, ztracené lidskému poznání, hluboko v ohraničeném existuje Nekonečno.
Ztracené, ale jestvující, přetéká všemi věcmi, žije, ve VŠEM je Nekonečný Rozum.
V celém vesmíru je jen Jedna moudrost. I když zdánlivě rozdělena, je Jedna v Jednom.
Vše, co existuje, přichází ze Světla, a Světlo přichází ze VŠEHO.
Vše vytvořené jest založeno na Pořádku: Zákon vládne vesmírům, kde Nekonečno
přebývá. Vpřed, z rovnováhy, přišli Ohromné Cykly, pohybujíc se v harmonii
ke konci Nekonečna.
I
Věz, ó člověče, že daleko v časoprostoru, Nekonečno samé se stane součástí změny.
Poslouchej a naslouchej Hlasu Moudrosti: Věz, že VŠE je VŠÍM věčně. Věz, že časem
můžeš následovat moudrost a najít ještě více světla na cestě. Ano, zjistíš, že vždy
ustupující, tvůj cíl ti bude unikat den za dnem.
V dávné, pradávné době, v Síních Amenti, Já, Thoth, stál jsem před Pány cyklů.
Mocní Oni ve svém aspektu síly; mocní, Oni v nezahalené moudrosti.
Veden Přebývajícím, viděl jsem je první. Ale pak osvobozen jsem byl od jejich
přítomnosti, mohl jsem se svobodně zúčastnit jejich tajné schůzky podle vlastní vůle. Často
jsem cestoval dolů temnou cestou do Síně, kde Světlo provždy září.
Učil jsem se od Mistrů cyklů, přinesl moudrost z cyklů nad námi, přinesl vědomost
z Nekonečnosti Všeho. Na mnoho otázek jsem se ptal Pánů cyklů. Velká byla moudrost,
kterou mi dali. Teď tobě dávám moudrost, vytaženou z plamene Nekonečného ohně.
Hluboko v Temných Síních sedí Sedm, jednotky vědomí z cyklů nahoře. Oni se
projevují v tomto cyklu jako průvodci lidí k poznání Všeho. Sedm je jich, mocní v síle,
hovoří těmito slovy přese mně k lidem. Znovu a znovu stál jsem před nimi, poslouchajíc
slova, která přicházela bez zvuku.
Jednou promluvili ke mne: „Ó člověče, chtěl bys získat moudrost? Hledej ji v srdci
plamene. Chtěl bys získat poznání síly? Hledej ho v srdci plamene. Chtěl bys být
v jednotě se srdcem plamene? Pak hledej uvnitř svůj vlastní skrytý plamen.“
Mnohokrát hovořili Oni ke mně, učili mě moudrosti, ne ze světa; ukazovali mi vždy
nové cesty k jasu, učili mě moudrosti přinesené shora. Dávajíc poznání fungování, učili
Zákon, pořádek VŠEHO.
Promluvili ke mně znovu, Sedm, pravili: „Zdaleka zponad času My přicházíme,
ó člověče. Cestovali jsme My zpoza Časoprostoru, vždy, ano, z místa konce Nekonečna.
Když jsi ty a všichni z tvých bratří byli bez tvaru, formovaní My jsme byli dále z pořádku
VŠEHO. Nejsme jako lidé, i když kdysi jsme My též jako lidé byli. Ven z Ohromné
Prázdnoty jsme byli formovaní v pořádku a Zákoně. Věz, že to, co je formováno,
ve skutečnosti je bez formy, má formu jen pro tvé oči.“
A znovu promluvili ke mně Sedm, pravili: „Dítě Světla, ó Thothe, jsi Ty, svobodně
cestuj jasnou cestou nahoru, dokud nakonec Všichni se nestanou Jednotou.
Dále byli jsme formováni podle našeho pořádku: Tři, Čtyři, Pět a Šest, Sedm, Osm
– Devět. Věz, že toto jsou čísla cyklů, kterými jsme sestoupili k lidem. Každé má tady
úkol, který má splnit; každé má tady sílu, kterou má ovládat. Ale i tak jsme My v Jednotě
s Duší našeho cyklu. Teď též hledáme cíl. Daleko nad lidskou představivostí, Nekonečno
se rozšiřuje do ohromnějšího, než je Všechno. Tam, v čase, co ještě teď není časem,
VŠICHNI se staneme JEDNOTOU ohromnější než je VŠECHNO. Čas a prostor
se pohybují v kruzích. Poznej jejich zákon, a ty, též budeš svobodný. Vždy se budeš
II
svobodně pohybovat přes cykly – projdeš přes strážce, kteří přebývají při dveřích.“
Pak ke mně promluvil ON z Devíti: „Aeony a aeony, jsem já existoval, nepoznal
Život, a nezakusil smrt. Protože věz, ó člověče, že daleko v budoucnosti, život a smrt bude
v jednotě se Vším. Každá tak perfektně vyvažující druhou, jak je to jen možné, že žádná
neexistuje v Jednotě Všeho. V člověku tohoto cyklu, životní síla je nezkrocena, ale život
v jeho vývinu stává se jedním se Vším. Zde já projevuji se v tvém cyklu, ale i tak teď
jsem tam v tvé budoucnosti. Teď ale pro mne čas neexistuje, protože v mém světě čas
neexistuje, protože bez formy jsme My. Život nemáme, ale navzdory tomu máme
existenci, plnší a větší a svobodnější než ty.
Člověk je plamen připoután k hoře, ale My v našem cyklu, vždy budeme svobodní.
Věz, ó člověče, že jestli postoupíš do cyklů, které se prodlužují nahoře, život sám odejde
do temnoty a jen esence Duše zůstane.“
Poté ke mně promluvil Pán Osmičky: „Vše, co víš, je jen část z malého. Doteď jste
se nedotýkali Velkého. Daleko v prostoru, kde nejvyšší Světlo vládne, přišel jsem
do Světla. Formovaný jsem byl též, ale ne jako vy.
Tělo ze Světla byla má beztvará vyformovaná podoba. Neznám Život a neznám
Smrt, navzdory tomu jsem mistrem všeho, co existuje. Snaž se najít cestu přes bariery.
Cestuj cestou, která vede ke Světlu.“
Promluvila ke mne opět Devítka: „Snaž se najít cestu k věčnosti. Není to nemožné,
vyrůst k nadvědomí. Protože když Dva se stanou Jedním a Jedno se stane Vším, věz, že
bariery se zvedly a ty jsi osvobozen od cesty. Ty máš vyrůst z formy do beztvarosti.
Osvobozen můžeš být od cesty.“
Takto, celé věky jsem poslouchal, učil se cestě ke Všemu. Teď pozdvihl jsem své
myšlenky ke Všem Věcem. Učte se a poslouchejte, když volá.
„Ó Světlo, všepronikající, Jedno se Vším a Vše s Jedním, prouď ke mne kanálem.
Vstup tak, aby jsem mohl být svobodný. Sjednoť mě se Všemi Dušemi, záříc z temnoty
noci. Nech mne být osvobozeným od všech časoprostorů, volným od Závoje tmy. Já, dítě
Světla, přikazuji: Buď osvobozen od temnoty.“
Beztvarý jsem já pro Světlo Duše, beztvarý, navzdory tomu zářící Světlem. Vím,
pouta temnoty musí se rozbít a padnout před světlem.
Teď dávám tuto moudrost. Svobodný můžeš být, ó člověče, žít ve světle a v jasu.
Neodvracej svou tvář od Světla. Tvá duše přebývá v říších jasu. Jsi dítě Světla.
Obrať své myšlenky dovnitř, ne navenek. Najdi ty Světlo Duše uvnitř. Věz, že jsi
Mistr. Všechno ostatní je přineseno zevnitř. Vyrůstej do říše jasu. Udržuj své myšlenky
na Světlo. Věz, že jsi v jednotě s Vesmírem, plamen a Dítě Světla.
Teď dávám ti varování: Nedovol své myšlence odvrátit se pryč. Věz, že jas přetéká
tvým tělem opravdu. Neobracej se k Tmavému Jasu, který pochází od Bratrů Temnoty.
III
Ale drž své oči vždy zdviženy, svou duši sladěnou se Světlem.
Vezmi tuto moudrost a opatruj ji. Poslouchej můj Hlas a poslechni ho. Následuj
cestu k jasu, a budeš v Jednotě s cestou.