Rozhodl jsem, se napsat Vám můj příběh

Vážená paní
Rozhodl jsem, se napsat Vám můj příběh, který už trvá 16 let a je to pro mě zcela šílené. Nečekám už žádnou pomoc, ale neumím nic nedělat a stále věřím a hledám.
Na přelomu roku xxxx a xxxx jsem vyrazil se 3 dalšími lidmi na cestu s baťohem po arabských zemích – přes Evropu do Turecka, pak Sýrie, Jordánska a Egypta. Cesta byla vyčerpávající, psychicky velice náročná, plná stresů i strachů. Na konci cesty v Egyptě, místě opravdu nízkých hygienických podmínek, kontaminované vody, hnojení fekáliemi, jsem skončil bez mýdla a bez slivovice, kterými jsem každý den „desinfikoval“ tělo z vnějšku i vnitřku. Obojí došlo a navíc jsem za tmy nevědomky jedl arabský chléb pokrytý bílou plísní díky zabalení v igelitu. A tak den před odjezdem přišly průjmy, 2x – 3x za den, ty trvaly, když jsem se vrátil zpět do Čech a následně mnoho měsíců po té a ještě mnoho let byla stolice silně zapáchající, velice řídká, plná vzduchu, světlá, s nevstřebaným tukem a nešla splachovat. Dovedete si jistě představit, co to bylo za utrpení, jít někde na návstěvě nebo práci na záchod. 
Po příjezdu z Egypta jsem vyhledal pomoc ve fakultní nemocnici v xxxx, oddělení cestovní medicíny. Byla tam tehdy jediná, ale znalá a erudovaná paní doktorka, bohužel toho času dlouhodobě nemocná. A tak mě poslali na oddělení infekční. Zde to však bylo trochu mimo jejich obor. Udělali základní odběry stolice a krve a rozbory na parazity a bakterie, ale nic nenašli, jen kvasinky. Rozhodli se však, že mě přeléčí na případné (neprokázané) améby a tak mi dali lék Avrazor. Průjem nevyřešil a navíc jsem začal mít křeče břicha a to silné, i během noci. Bolelo to, že člověk brečel. Má tělesná hmotnost šla dolů. Průjmy, plynatost, kručení břicha, křeče….stále dokola. V této situaci jsem si byl nucen hledat první práci po absolvování vysoké školy a dokončení civilní služby. Na infekčním oddělení už nevěděli, co se mnou a poslali mě na „gastro“. Zde jsem při svých stavech trpělivě čekal 2 až 3 hodiny, než se mě ujala paní doktorka a postupně si prošel vyšetřením tlustého střeva a žaludku. Během toho na mě byly zkoušeny různé další medikamenty, zda se stav nezlepší. Po všech vyšetřeních shrnuli můj nález na „gastru“: „trpí nespecifikovanými potížemi gastroenterologického charakteru“. A doporučili psychiatrické vyšetření. 
V tomto stavu jsem se stěhoval do xxxx, kde jsem sehnal práci. To byl stres. Nová práce, nové neznámé město, žádné zázemí, nikoho neznáte. Samozřejmě to dopadlo, že můj vztah s dívkou z okolí xxxx zkrachoval a zažíval jsem do toho žal. Stolice byla stále velice světlá, řídká a nešla splachovat. V xxxx jsem vydržel rok a půl. Během té doby jsem se v rámci xxxx pracovně 3x stěhoval a soukromě asi 7x. Bylo to šílené. V xxxx jsem pokračoval ve vyšetřeních. Byl jsem opět na cestovní medicíně v nemocnici xxxxx a absolvoval opětovné odběry – bez výsledku. Poté opět gastro na xxxx k sestrám Boromejkám. Opět vyšetření: na lepek, Crohna, žaludku, střev a testování dalších a dalších léků na Crohna, slinivku, na reflux atd. Až na jakýsi malý náznak zánětu se nic nezjistilo. Absolvoval jsem též vyšetření štítné žlázy, kde hodnoty byly sice v normě, ale dle starší zkušené paní doktorky jsem tělesně vykazoval známky poruchy funkce štítné žlázy. Ale pak doktorka odešla do důchodu, nastoupila nová a ta se zajímala jen o naměřen hodnoty, takže jsem byl v pořádku. Již při pobytu v xxxx mi bylo jasné, že klasická medicína je nedostačující a můj problém nevyřeší. Začal jsem se zajímat o bylinnou léčbu a alternativní postupy. Bral bylinné přípravky a čaje, navštívil léčitele apod. Poté, co ani sestry Boromejky nic neshledali, poslali mě za psychiatrem. A ten navrhl léčbu antidepresivy. Já však depresemi a smutky netrpěl a rozhodl jsem se už doktory nenavštěvovat. 
Přestěhoval jsem se zpět do xxxx a našel si novou práci. Navštívil mnoho léčitelů, dělal řadu protiparazitálních kůr, zkoušel různé produkty, bylinné kůry, . Absolvoval další vyšetření imunologické, alergologické…. Můj stav přešel do stádia, kdy stolice byla pravidelná jednou denně, už ne tak světlá, ale stále s kousky nezpracovaných potravin a měkká. Ale váhově jsem nepřibral ani deko. Vím, že před Egyptem jsem vážil kolem 78 kg, nyní po 16 letech jsem na 66 kg při výšce 190 cm. Samozřejmě jsem měl problémy s neustálou únavou a málo energie. Už jsem nedělal žádné činnosti či koníčky, které by byly fyzicky náročné, stačila stavba domu a to mě dost poznamenávalo. Kvůli migrénám jsem absolvoval řadu vyšetření neurologického charakteru. Rovněž se nic nezjistilo.
Po letech jsem v roce xxxx znovu prodělal všelijaká kompletní vyšetření od psychologického až po gastro a nutriční poradnu (bral fresubiny, abych alespoň nějak zajistil tělu živiny, ale bez úspěchu. Cítil jsem, jak jsou všichni bezradní a dávají to za vinu mé psychice. Ale kdo by na tom po 15 letech byl psychicky dobře?
Jaký je nyní můj současný stav? Věk téměř xx let, 190 cm výška, 66 kg váha, neustálá únava, nespavost, kručení a pohyby v břiše, bolesti hlavy, praskání všech kloubů v tělo, neboť tělo se nevyživuje z potravy, imunita žádná, neustálé záněty očních víček a po ránu víčka celá zahnisaná, mám po 11 operacích vlčích zrn na očních víčkách, když si lehnu, tečou mě slzy aniž bych byl smutný, mám po operaci dutin, trpím plynatostí, říháním nejen po jídle, ale též po jakémkoliv pití či i bez konsumace čehokoliv, mám velikou chuť k jídlu a jím velké množství jídla asi 6x i 7x denně. Ale tělo zřejmě živiny prostě nevstřebá.
Zdravotní stav se promítl do života tak, že mě manželka opustila a unesla 2 malé děti na druhý konec republiky, do toho jsem přišel postupně o několik zaměsstnání, soudní spory o děti a majetek, přišel jsem při svém způsobu života, kdy nemám energii na nic, o přátele, o děti. Nemám nikoho kromě svých starých rodičů, s kým bych se bavil.
Několik léčitelů či zasvěcenců mi sdělilo, že mám na sobě velice silné prokletí, a nic s tím nechtěli mít nebo do nedokázali zlomit. Chtěl bych Vás požádat, pokud byste mi jakkoliv dokázala pomoci či alespoň se za mě pomodlit. 
Předem děkuji.
S úctou a přáním božího požehnání pro Vás

Dol 31.5. 2020

Dobrý den milý Dole,
Omlouvám se, že Vám odpovídám až nyní na Váš dotaz. Nyní se k Vašemu dotazu vypsalo:
Podle všeho je to opravdu kletba, ale zároveň tam jsou stopy po rozhozeném trávení, které dostávalo zabrat. Sama Vám asi také nedokáži pomoci, když to nedokázali jiní, možná by ale mohlo trochu pomoci, kdybyste se dostal do stejného místa, kde to začalo, a poprosil místní bohy o pomoc. Pomoc by se mohla dostavit, pokud do toho dáte mnoho pokory a podřazenosti, možná nějaká oběť. I když Vy jste už do toho obětoval dost. Teď je cesta zpátky, a to se týká i Vašeho života. Měl byste podstoupit nějakou cestu, která by Vás dovedla na stejné místo, jak se začaly projevovat Vaše zdravotní problémy. Je zajímavé, že jste je začal mít už den před odjezdem, jako by to bylo už načasované. Ale tady je to opravdu kletba, nějaká starodávná, se kterou si tady nikdo rady neví. Proto by bylo dobré se poradit v místě vzniku. Jsem přesvědčená, že tamní lidé znají něco, co by Vám pomohlo. Každopádně je tady vidět nějaká cesta, která se pojí s nějakou obětí za něco, co jste prožil. Je rada se tam vrátit a pokusit se to vyčistit tam. Více Vám k tomu nemohu poradit.
Přeji Vám hodně moc štěstí.
 

Konchedras 10.3. 2021