Pípáček 2011

S notným zpožděním přidávám dalšího potkánka, toho nejmilejšího. Nejhodnější, nejvěrnější, nejvíce přítulný a až do úplného konce plný života. Pípa. Byl koupen v Domě kultury coby jedno z potkáňat určených pro hady a napadených svrabem. Přesto si nás od prvního pohledu vybral on, odtrhl se z houfu a už se od nás nehnul. Hned první den mi usnul na rameni... Toto jmého dostal, protože nepřetržitě tence pískal. Svrab jsme vyléčili Arpalitem, a z Pípáčka vyrostl veliký, silný a dominantní samec Pípa, který až do svých krásných pěti let šefoval v kleci :-) Okolo třetího roku začal hrkat, a byl mu objeven novotvat u plic. Dva roky však ještě skotačil. I když Pípovi po čtvrtém roce zchromly zadní nožky, přesto byl hravý, přítulný, čistil nás. Poslední dny už sotva dýchal, nakonec Pípáčkovi selhalo srdíčko. Na Vánoce se narodil, na Vánoce odešel...Pípáčku, byl jsi nej... 

Konchedras 3.5. 2012