PÁN A ČERT

Jednou si pán vyšel ze svého statku do polí podívat se, jak robotníci pracují. Dohnal ho po cestě čert a přidal se k němu svým kulhavým krokem. Pán se polekal, ale potom si řekl:

Jen ať jde se mnou. Až robotníci uvidí, že sám čert je mým kamarádem, budou se mě bát ještě víc.

Když tak kousek ušli, uviděli chlapce, jak pase prasata. A tu se najednou největší vepř oddělil od stáda, vlezl do brambořiště a začal rozrývat rypákem řádky. Pastuška za ním, co mu nohy stačí, mává dlouhým prutem a div nepláče:

„Ďas aby tě vzal. Všechnu nať rozmačkáš!"

Pán šťouchl čerta loktem a řekl:

„Máš štěstí. Sám pasák ti dává nejlepšího vepře. Proč si ho nevezmeš?"

„I já bych rád, ale nemohu," odvětil čert. „To nešlo tomu chlapci od srdce, křičel proto, že se tě bál. Vždyť ty mu za každou bramboru přeměříš záda holí."

Pán a čert šli dál Když míjeli selské políčko, uslyšeli plakat malé děťátko. Hned vedle žala jeho matka žito. Klasy byly nalité k prasknutí, co nevidět začnou sypat. Však se také žnečka činí! A děťátko pláče, jako by mu k hrdlu sahal.

„Ach ty hoře moje!" vyrvalo se matce z prsou. „Táta celý boží týden ohýbá hřbet na panském, sama samotinká se musím o všechno starat, a ty mi tady budeš ještě drásat srdce? Aby tě všichni čerti vzali!"

Pán šťouchl znova do čerta.

„Slyšíš? Matka ti sama dává dítě. Kdyby na mně bylo, já bych chlapce vzal a vychoval bych z něho čeledína, který by mi zadarmo sloužil."

„Já bych také bral," čert na to, „ale nemohu. Neřekla to od srdce. Jen se ohlédni!"

Pán se otočil a vidí: matka odhodila srp, vzala synáčka do náruče, hladí ho a celuje. Pán s čertem šli dál. A už tu jsou panská pole. Robotnici sekají pšenici, ani hlavy nezdvihnou. Kosy se jim v rukou jen míhají. Tu kdosi zahlédl pána.

„Podívejte," říká ostatním, „pán se tu plete. Že on nás zase začne popohánět holí! Aby ho čert do horoucího pekla odnes!"

Teď šťouchl do pána čert:

„A tohle je na tebe!"

„Co to povídáš?" zděsil se pán. „Neposlouchej je. Je to takový pronárod. Tlachají, co jim slina na jazyk přinese, jen aby nemuseli dělat."

„Ó ne," pravil čert. „Tohle jim šlo od srdce. A když je to tak, jsi můj."

Popadl pána za krk, zkroutil ho jako beraní roh a vstrčil do své mošny. Potom rozvířil vichr až do samého nebe a odletěl s pánem rovnou do pekla.