MRÁZ A MRAZIVEC

Žil na světě starý šedivý Mráz, a jak vidíme, žije na něm dodnes. A ten Mráz měl syna, mladého Mrazivce.
Starý Mráz chodil po polích a po lesích a spravoval své hospodářství. Kde bylo potřeba, přisypal sněhu, kde se mu zlíbilo, spustil metelici.

Ale synek Mrazivec si otcovy práce nic neváží a jen se posmívá:

„Jsi už zkrátka v letech, táto! A slabý jako moucha. Kdyby na mně bylo, já bych spustil takovou vánici, až by se stromy ohýbaly! A nametl bych takového sněhu, že by zvíře neprošlo a člověk neprojel."

Jednou si vyšel mladý Mrazivec na procházku. A tu vidí, jak jede v saních pán, kulatý jak bečka. Medvědí kožich, na hlavě čepici z lišky, na nohou plstěné boty, na rukou rukavice z té nejhustší a nejměkčí kožešinky, jaká se dá sehnat

„Podívejme se, jak se zachumlal!" hvízdl Mrazivec. „Tatík by ho neprofoukl ani za nic. Ale mně, holečku, neutečeš!"

A Mrazivec se rozletěl za saněmi. Dohnal pána a pustil se ze vší síly do díla. Pán se všecek schoulil, čepici narazil až na nos a zakutal se do kožichu. Ale nebylo to nic platné. Mrazivec se nepustil, vlezl do všech skulinek, fičel ze všech stran.

Pán ztuhl na kost. Domů už živ nedojel, zmrzl po cestě.

No, to se Mrazivec radoval! Hned běžel k otci a chlubil se:

„Podívej, staroušku, jakého tlustého nádivu v kožichu jsem zmrazil k smrti!"

„Opravdu! Jsi chlapík, synku," řekl starý Mráz. „S tlustým nádivou ses vypořádal jen což, ale teď zkus profouknout tamhletoho sedláčka. Vidíš, jak si vykračuje po silnici?"

Mrazivec se podíval, po silnici jde taková nějaká sušinka kmotříček. Kožíšek mu sotva drží na ramenou, těžko hádat, čeho je na něm víc, jestli záplat, nebo děr.

„S tím se vypořádám jedna dvě!" zasmál se Mrazivec. „Fouknu a zmizí jako pára nad hrncem!"

Sedláček právě došel na svůj díl, vzal do rukou sekeru a začal rubat smrky a borovice.

A tu se na něho Mrazivec vrhl. Zafičel z jedné strany, přiletěl z druhé. Ale sedláček se ani neohlédl, pořád jenom sekal a sekal jako divý. Rozehřál se, až z něho jen lilo.

Mrazivec mrazivě běsnil a zuřil, ale kampak na sedláčka! Ten si zatím rozepjal kožíšek a nakonec odhodil i rukavice.

Mrazivec se rozlítil.

„Počkej, tohle ti nedaruju. Jen se netěš, já tě přece dostanu!"

A zalezl do sedláčkových rukavic.

Až půjde sedláček domů a začne si navlékat rukavice, lapnu ho za prsty, řekl si. A zmáčknu, že mu ruce upadnou!

No dobrá. Sedláček sekal, sekal, narubal hromadu dříví, až ho to nakonec zmohlo. Chtěl si natáhnout rukavice, ale milé rukavice byly ztuhlé na kost, jak skrz naskrz promrzly.

Sedláček se dlouho nerozmýšlel. Vzal sekeru a buch, buch topůrkem do rukavic. Mrazivec dostal nepočítaných, taktak že vyvázl životem.

Jakžtakž se dovlekl domů. Starý Mráz div neroztál smíchy:

„Tak co, dostals? Na vychloubání máš ještě moc času, synáčku! Až budeš na světě tak dlouho jako já, poznáš, kdo je slabý a kdo ne. Někdo je napohled chudinka, ale zkus si s ním něco začít!"