Když mluvím o lásce a soucitu

Když mluvím o lásce a soucitu, nehovořím jako buddhista, ani jako Tibeťan, ani jako dalajlama. Mluvím jako jedna lidská bytost s druhou. Doufám, že v této chvíli budeš i ty uvažovat o sobě spíše jako o lidské bytosti než jako o Američanovi, Asiatovi, Evropanu, Afričanovi nebo příslušníku kterékoli konkrétní země. Tato příslušnost je až druhotná. Jestliže ty a já nalezneme společnou půdu jako lidské bytosti, budeme spolu komunikovat na základní úrovni. Když říkám, že jsem mnich nebo že jsem buddhista, je to z hlediska mé přirozenosti jako lidské bytosti jen dočasné. Být člověkem je základem, z něhož pocházíme všichni. Narodil ses jako lidská bytost a to se nedá až do smrti změnit. Všechno ostatní – zda jsi vzdělaný nebo nevzdělaný, mladý nebo starý, bohatý nebo chudý – je druhotné.

Všechny nás motivuje touha dosáhnout štěstí

Je to správné. Musíme však mít na paměti, že přílišná angažovanost v povrchních aspektech života nevyřeší naše závažnější problémy nespokojenosti. Skutečným zdrojem štěstí je láska, soucit a starost o druhé. Pokud jich bude hojnost, nebudou vás znepokojovat ani ty nejnepříjemnější okolnosti. Jestliže však budete v sobě hýčkat nenávist, nebudete šťastní ani v náručí přepychu. A tak toužíme-li opravdu po štěstí, musíme rozšířit oblast lásky. To je jak náboženské myšlení, tak základní zdravá úvaha.

Hněv nelze překonat hněvem

Projeví-li někdo vůči vám hněv a vy mu to oplatíte opět hněvem, bude z toho katastrofa. Jestliže naopak ovládnete svůj hněv a dáte najevo opak – lásku, soucit, toleranci a trpělivost – nejenže sami zůstanete v míru, ale i hněv druhých postupně opadne. Nikdo nemůže argumentovat tím, že v přítomnosti hněvu není mír možný. Duševního míru lze dosáhnout jedině laskavostí a láskou.

Všechna náboženství hlásají poselství lásky, soucitu, upřímnosti a poctivosti

Každý systém hledá svůj vlastní způsob, jak zlepšit svět pro nás všechny. Položíme-li však přílišný důraz na svou vlastní filozofii, náboženství nebo teorii a příliš na nich lpíme a snažíme se je vnutit druhým, výsledkem jsou potíže. Všechny veliké učitele včetně Gautamy Buddhy, Ježíše Krista, Muhammada a Mojžíše motivovala touha pomoci svým lidským druhům. Nesnažili se získat cokoli pro sebe, ani vytvořit ve světě ještě víc potíží.

Láska a soucit

Náboženství může být synonymem pro hluboké filozofické hloubání, ale v jádru náboženství spočívá láska a soucit. Podle mých zkušeností přináší praxe lásky duševní pokoj mně samému a zároveň pomáhá druhým. Pošetilí sobečtí lidé myslí vždy jen na sebe a výsledek je vždy negativní. Moudří myslí na druhé, pomáhají jim, jak jen mohou, a výsledkem je štěstí. Láska a soucit jsou prospěšné jak pro vás, tak pro druhé. Prostřednictvím laskavosti vůči druhým se vaše mysl a srdce otevřou vůči pokoji.

Chtít změnit sebe sama

Jestliže rozšíříte toto vnitřní okolí na větší komunitu kolem sebe, podpoří to jednotu, soulad a spolupráci, rozšíří mír ještě dál až k národům a potom to přinese světu vzájemnou důvěru, vzájemný respekt, upřímnou komunikaci a nakonec úspěšnou společnou snahu vyřešit problémy světa. To všechno je možné. Ale napřed musíme změnit sebe sama.

Každý z nás má zodpovědnost za celé lidstvo

Musíme myslet na druhé jako na opravdové bratry a sestry a starat se o jejich blaho. Musíme se snažit ulehčovat druhým utrpení. Místo abychom pracovali jenom pro zisk bohatství, musíme dělat něco smysluplného, něco vážně zaměřeného na blaho lidstva jako celku.

Nechat se motivovat soucitem a láskou

respektovat práva druhých – to je opravdové náboženství. Nosit zvláštní roucha a hovořit o Bohu, ale přitom jednat sobecky, není náboženským aktem. Na druhé straně realizuje politik nebo právník s opravdovou starostí o lidstvo, který podniká kroky prospívající druhým, opravdové náboženství. Cílem musí být sloužit druhým a ne je ovládat. Kdo je moudrý, provádí lásku.

Jak říká indický učenec a jógin Nágárdžuna ve svém Vzácném věnci rad:
 

Ti, kdo si rozeberou důkladně

všechny skutky těla, řeči a mysli,

uvědomí si, co prospívá jim i druhým,

a stále tak jednají, jsou moudří.

Dobrou motivací náboženského jednání je upřímná myšlenka na blaho druhých

Náboženství je tu teď v našem každodenním životě. Vedeme-li tento život pro blaho světa, je to znakem náboženského života. To je mé prosté náboženství. Není třeba chrámů. Není třeba komplikované filozofie. Vaše vlastní mysl, vaše vlastní srdce je chrám; vaší filosofií je prostá laskavost.

Konchedras 9.10. 2009