Jak k sobě být milý a milovat se nade vše

Vkládám sem část textu z Diagnostiky, který mám všem má co říci:

"Je to zaběhaný stereotyp, že se lidé obviňují, i když nemají proč a tím si vlastně ubližují. Neničí se tím jenom jejich tělo, ale také duše, která velice trpí. Nesoudit se, nenadávat si, neobviňovat se, nedávat si špatná jména, neposmívat se sama sobě, netrestat se za něco, co jsme nikdy neudělali, netrápit se kvůli něčemu, co jsme zapomněli udělat, zapomenout na minulé události, které nás nějak ponížily a zapamatovat si ty dobré, které nás nějak vyzdvihly. Chovat se k sobě mile, jako k milovanému člověku, i když máme pocit, že si to nezasloužíme a že nás nikdo nemiluje. Dávat si lásku sama od sebe, pochválit se za každou maličkost, dělat si radost, poskytovat si, co potřebujeme, bez ohledu na ostatní. Pohladit se sám, pomazlit se, vnímat vůně, dotyky, barvy, snažit se bystřit všechny smysly, nepřestávat ani na chvíli. (V jedné chytré knížce jsem četla: „Tělo potřebujeme k tomu, abychom se dostali z pouště, ve které se nacházíme.“) Je to pravda, v první řadě je tady naše tělo a teprve potom ti ostatní, není to pouze věšák na šaty, jak se psalo jinde. A také duše je něco, co nám dělá radost. Nezasloužíme si ji ničit, šlapat na ni. Když nebude naše duše, nebudeme ani my, když bude duše nešťastná, budeme nemocní a nevyléčí nás ani nejlepší doktor. Tady je návod, jak k sobě být milý a milovat se nade vše. Všechno ostatní je vedlejší. Nebránit se používat všechno, co chrání naše tělo a naši duši, protože to je náš jediný majetek. Všechno ostatní je jen iluze, ze které se můžeme jednoho dne nemile probrat. "