Čestní lidé neumírají zbytečně

Žila jednou jedna žena s dcerkou. Byly velmi chudé. Živily se jen rybami, které nalovily. Na svou bídu však nedbaly a nic cizího si nikdy nevzaly.
Jednou lovily ryby na rýžových polích a zastihla je tam noc. Dcerka se chtěla vrátit domů, naříkala a bědovala až povídá matce:
„Bojím se, maminka. Již padla noc a my jsme zůstaly samotné na rýžovišti.“
Matka se ji snažila upokojit a povídá: „Neboj se, dcerko, čestní lidé nikdy zbytečně neumírají.“
Právě v té době šli kolem čtyři darebáci, dva zloději, vrah a čaroděj. Dcerka, jen je uviděla, polekala se hrozivě a šeptá: „Pojďme a utečme, maminko. Bojím se, že nás zabijí!“
Matka ale nesouhlasila a odpověděla: „Neboj se dcerko, dobří lidé nikdy nezemřou nadarmo.“
Zločinci přišli blíže, ale matku s dcerkou nenapadli. Viděli, že ženy mají jen málo šperků a proto řekli: „Prodáme ty ženy a rozdělíme se o peníze.“
Odvedli matku i s dcerou do lesa do jeskyně, kde měli svůj domov. Jeden ze zlodějů se vypravil hledat někoho, kdo by odkoupil zajaté ženy. Čaroděj začal vařit rýži, ale vstoupila mu na mysl jakási zlá myšlenka. Chtěl mít ženy jen pro sebe, i očaroval rýži. Vrah také chtěl obě jen pro sebe, vzal nůž a chtěl čaroděje zabít.
Nakonec oba nešťastníci vykonali své zlo. Vrah probodl čaroděje nožem. Později dostal hlad, snědl rýži a mrtvý padl k zemi.
Uviděla to matka a povídá své dceři: „Vidíš, dcerko. Vyplnilo se vše, co jsem ti řekla. Čestní lidé nadarmo neumírají.“
Sebraly všechno jmění, nakradené zločinci a v ten okamžik se staly bohatými lidmi.