„Buďme, když jsme zdrávi, neustále takoví, jakými si umiňujeme být, když stůněme.“ Gaius Plinius

V dopise Plinia Maximovi můžeme pokračovat dále. Myslím, že bude poučný. „Nedávná nemoc kteréhosi přítele mně připomněla, že nejhodnější vlastně býváme, když stůněme. Kterého pak nemocného souží touha po penězích nebo po rozkoších, nemocný nebývá otrokem chtíčů, nedychtí po hodnostech, jest lhostejný k statkům pozemským a spokojí se s majetkem sebeskrovnějším, vždyť se s ním beztak v duchu loučí. Najednou věří v Bohy, najednou si uvědomuje, že jest člověk. Nikomu nezávidí, nikomu se nediví, nikým nepohrdá, ani nenaslouchá pomluvám, ani si v nich nelibuje; myslí jenom na lázně a léčivé prameny. Jeho je pevné předsevzetí, ačli šťasten z nemoci vyvázne, jest žít na příště neškodně a šťastně. „ Co na tom, že pisatel dopisu žil před tisícidevítisty roky?

Nemám v úmyslu, aby lidé stále žili, jako by byli nemocní. Život má jenom tehdy smysl, je-li naplněný radostí a má-li obsah. To vše však při nemoci mizí. 

Zdroj: Z knihy Tajenky života- Josef Jonáš

Konchedras 24.10. 2024