Duchovní cesta

Přišlo ke mě od mého ochránce:

"Když se s vámi stane něco, co jste nechtěli, starostmi nemůžete spát, a dáváte si vinu za vše, co se stalo. Někdy je to staroba, která vás překvapí, nastává okamžik pravdy.  Ale stáří je věk, a ne nemoc. Okolnosti vás donutí se zamýšlet nad důsledky věku, a okolnostem, ke kterým došlo. Okolnosti, to je to, co vás nutí, aby jste se starali o každodenní kousek chleba, ale nevidíte, že jsou i jiné věci, které je třeba mít a kterých je třeba. Obáváte se, že budete hladoví, ale je to jen na vás, co budete jíst a co budete mít ke kávě. Možná budete mít hlad a budete mít jen kůrky, ale budete šťastní, protože budete mít aspoň to, co jiní nemají, a to je šťastný život a bezpečí. Rozkazujete dětem, ale sami si zakazujete žít, jak se vám zachce. Tak se stáváte obětí a sami se ničíte. Obávejte se o děti a o sebe, protože budete mít vše a nic."

Konchedras 20.4.2009

"Abychom se dostali na cestu naší duše, musíme opustit vše, co máme a dát ze sebe vše, co máme. Je to cesta, která začíná u nás samých a končí u našeho srdce. Čeká nás odsouzení od ostatních. To je potom třeba ostatním odpouštět to, že nás odsuzují. Tím je naše cesta k soucitu a k lásce.

Každý z nás má svoji cestu duše a každý je na ní sám. Každý z nás musí tu svoji cestu projít, abychom pochopili, že je jen jedna cesta, která má cíl. Je to cesta srdce a lásky. Je třeba, abychom se takovou cestou pokusili projít, protože se nesmí se obejít. Je to posláním každého člověka, abychom běželi po této cestě a neohlíželi se na to, co máme za sebou, ale dívali se na to, co máme před sebou.

Ani slova nenávisti a ani slova soucitu s námi se nás nesmí dotknout. Tato slova nám mají ubližovat, mají nás bodat a pálit, ale je třeba, abychom šli dál a nedbali, co jiní říkají o nás a o naší práci. Jsme služebníci dobra. Můžeme mít i radost z toho, když nám ostatní říkají, že jsme směšní, že marníme část našeho života. Ale my se smějeme a říkáme, že jen jdeme naší cestou a nikdo nás od ní neodradí.

Často se stává, že na cestě narazíme a nemůžeme dál. Je to ale jen zdání, protože jsme součástí plánu, který s námi mají vyšší síly a který je součástí tohoto světa. Existuje množství prostředků, kterými s námi naši ochránci komunikují. Jen se nesmíme nechat zavalit penězi a bohatstvím, potom se ochráncům nedaří se s námi spojit.

Víme, že se smějeme a pláčeme a dáváme vše, aby se svět točil. To je všechno, co máme, naše srdce a naši lásku. Máme také ochranu od svého anděla a od svého ochránce.  Je ale třeba jít za tím, co nám říká naše srdce. Potom máme radost, že jsme společně s našimi ideami.

Musíme zaplatit vysokou cenu, abychom se na cestu duše dostali. Jsou to takové věci, jako úmrtí a opuštění od všech, úrazy, onemocnění, trápení a soucit s okolím. Je to cena, které někdo nechce zaplatit, a proto se na cestu své duše nedostane. Jen ten, kdo je ochoten něco ztratit, se dostane na cestu soucitu a lásky. Jen ten, kdo si připustí a dovolí, aby něco obětoval, aby mohl být lepší, obejde se bez přístřeší a přijme cenu, za kterou se dostane na cestu duše. A spolu s ním i ostatní, kteří následují své srdce.

Je to cesta, která je plná slz a překážek, které se musí překonat. Ty překážky jsou ale součástí plánu s námi. Ten, kdo toto všechno podstoupí a osvědčí se na své cestě duše, může s klidem říci, že je šťastným člověkem. Má bolest v srdci, ale také soucit a lásku. A také mír se sebou samým."

Nemáme žádnou jinou cestu, než je ta, po které jdeme. Nejsou tu žádná pravidla, která by nás omezovala, kromě těch, které udávají naši ochránci. Držme se naší vlastní cesty a dojdeme do konce s naším pomocníkem. Ten průvodce je neoblomný a nikdy nás neopustí. Jakákoliv další cesta je cesta slepá, která nikam nevede. Cesta duše musí být čistá, nezkažená mamonem a pomluvami a dojdeme do konce. Nevzdávejme se jí, i kdyby nám nabízeli sebelepší nabídky. Pro tuto cestu jsme se narodili, máme na to povahu a dar osvícení.

Na naší cestě dokážeme mnoho, jen o tom ještě nevíme. Odpoutali jsme se od běžného konzumního života a přešli jsme na duchovní cestu, která je mnohem těžší, ale která nás povede správným směrem. Není tady místo pro váhání, když je třeba udělat správnou věc. Tady je třeba jednat srdcem a s opravdovou láskou ke všemu živému a neživému, i když to třeba stojí všechno, co máme.  To moc dobře známe. 

Nespoléhejme na to, že to někdo pochopí.  Protože tohle je cesta, která na pohled nevede nikam. Je ale dlážděna zlatem a diamanty v podobě našich skutků. A až dojdeme na konec té cesty, zlato a diamanty se k nám dostanou v opravdové podobě.

Nelučme se se svými sny, pouze je odložme. Žádná situace už nebude tak jako předtím. Všechno se vyvíjí a mění a každá maličkost má vliv na současnou situaci. Nikdy nevíme, jak se situace vyvine za týden, za den. Někdy stačí málo, aby se to zlomilo.

Nikdy nelitujme toho, co jsme udělali srdcem, nemáme si nikdy co vyčítat. I když to nikdo nepochopí, i když nás nikdo nepochválí, nikdy nelitujme toho, co jsme udělali s láskou.

Naučili jsme se být pokorní, skromní a vděční. Pochopili jsme, co je to životní štěstí a teď se jen vezeme na té vlně, která nás veze dál a dál. Nepřestávejme věřit a ono se nám to všechno splní.

Cesta duše nás také učí to nejtěžší, a to být sám k sobě upřímný a sundávat postupně všechny masky."

"Ty máš už pevnou půdu pod nohama, kam přijdeš. Ty už se nedokážeš nikde ztratit. Je to proto, že tě podržíme." 

Konchedras 13.7. 2022

Přišla ke mě informace v zahraniční od jedné duše ...

"Jsem tady, abych ti ukázal cestu, kterou máš jít. Hodně dlouho tě pozoruji a chci ti ukázat cestu, kterou se máš vydat. To bys neuhodla, kdo jsem. Jsem duše tohoto domu a pozoruji, co tady máš za práci. Ještě jsi nedosáhla plného maxima toho, co máš dělat. Potom se uvolní cesta. Je tady několik cest, které se rýsují, ale nakonec se uvolní ta pravá. Mám tě rád, ale nelíbí se mi, že se tady nemůžeš naplno projevit, jaká jsi. Co je to proti tomu, co si o tobě myslí ostatní. Tady by ses měla projevit v plné síle, ale ještě nepřišel ten správný čas. Následuj svůj instinkt, on tě povede. Zjisti si víc o vystavování obrázků v klášteře."

Konchedras 8.7. 2022

Tebe poznat trvá určitý čas, protože jsi hluboká duše, ale nikdo nemá odvahu doté hloubky vstoupit.

Otevřela jsi oči a poznala jsi, co je v každém člověku zvlášť. Následuje tě něco zvláštního, co nikdo nedokáže pochopit a nikdo nepochopí. Je to tvůj zvláštní svět, kterému rozumíš pouze ty sama. Nikdo nedokáže pochopit tvoje pocity a myšlenky, zapomeň na to, a nenuť ostatní, aby tomu rozuměli. Sděl informace, ale nenaléhej, aby tomu rozuměli. Kdo bude připravený, porozumí, kdo ne, nechá to tak. Ničíš si tím pouze zdraví.

Osobní pouť   

Léto se rozjíždí na plné pecky a v tomto období je velmi přínosné uskutečnit svoji soukromou osobní pouť. Na takové soukromé pouti můžeme kromě mnoha zajímavých věcí najít řešení pro naše problémy, ale také potkat a najít sami sebe. Ať už se rozhodneme uskutečnit svoji pouť z jakéhokoli důvodu, vždy před poutí poprosíme o radu a o pomoc.

Cíl naší pouti může být jakýkoli, například se můžeme vydat se na své oblíbené místo, nebo místo z dětství, nebo jen na to místo, kam chodíme rádi. Je zcela jedno, jak je to daleko. Cíl může být i ke kapličce, kostelíku. Stačí i rybníček, řeka nebo studánka. Každé místo má svého ducha, který toto místo chrání a který nám může předat pro nás důležité informace.

Abychom se na pouti v záplavách vjemů a informací netratili, je užitečné si vše, co se na naší pouti stane, zapisovat. Postačí nám malý bloček, anebo jen list papíru a tužka, zabalené s  sebou. Zapisujeme si vše. Koho potkáme, co vidíme, co se dozvíme. Klidně můžeme i vše fotit.

Během naší cesty přemýšlíme a na místě v cíli v klidu rozjímáme. Co se nám honí hlavou, si ihned zapíšeme. Všechny informace, které k nám přicházejí, jsou velice prchavé a velmi rychle se na ně zapomíná, proto je třeba si je ihned poznamenat.  Jakmile je odkudkoli zaznamenáme, nebo jakmile nás něco napadne, si zapisujeme do všech detailů. Je dobré zapisovat všechny myšlenky, které nás na naší pouti napadnou. I co si cestou prozpěvujeme a na co vše vzpomínáme.

Tam, kde je to po cestě možné, můžeme jít i bosí. O to více budou naše pocity na pouti intenzivnější. Zavzpomínejme si cestou na dětství, kdy nás ještě netrápily současné starosti. Zkusme si chytit motýla nebo luční kobylku. Na louce si zkusit udělat kotoul, nebo hvězdu. Trhat lístky u kopretiny, sedmikrásky anebo akátu a odříkávat si básničku, jaká odpověď nám vyjde. Pohladit a podrbat toulavou kočku, vytáhnout tonoucí včelu z vody, položit květiny na neznámý hrob, u Božích muk, nebo i jinde, kde cítíme, že bychom měli. Sebrat si na cestě kamínky na památku, nebo do akvárka. V lese se dívat do korun stromů, požádat o odpověď a naslouchat šumění větru ve větvích, jaká slova se nám budou skládat v hlavě v tom zvuku, nebo která nás napadnou. Obejmout strom a opřít se o něho. Poprosit o pomoc, vnímat jeho pevnost a přitisknout ucho ke kmeni. Uslyšíme jemné šumění a i v tomto zvuku můžeme zaslechnout určitá slova, odpověď pro nás, nebo nás mohou napadnout určité myšlenky, nebo se dostavit určité pocity.

Na místě našeho cíle, jde-li to, ulehneme do trávy a pozorujeme při našich myšlenkách mraky.  Kam plují, jakým směrem. Jaké mají tvary.  Pozorujeme ptáky. Všechny tyto věci k  pouti patří. Nezapomínejme si všechno poznamenávat.

Doma v klidu si to vše potom uspořádáme. Doporučuji vše si zapsat do zápisníku, případně přiložit fotografie, a stále se k tomu opakovaně vracet. Někdy vyčteme a uvědomíme si odpovědi na naše otázky hned, někdy to může trvat i několik let. Ale ty informace pro nás zůstávají stále aktuální, i po delším časovém období. Odpověď pro nás se skrývá ve výsledném zážitku a prožitku naší osobní pouti, tak jak jsme si vše dopodrobna poznamenali.  A to jak informace o nás samotných, tak i o našem životě. V tom všem se nachází odpověď, o jakou jsme žádali před osobní poutí, co jsme se chtěli dozvědět.

Cesta je cíl.

O radosti

Poslední dny ke mně přichází takové množství informací, že mám co dělat, abych je stačila vstřebat. Možná to souvisí s čistotou a klidem místa, kam jsem se nedávno přestěhovala.

Protože jsem Konchedras, která má svítit na tmavé stíny, ale i na světlá místa na světě, mám psát již pouze o krásách světa. Zrovna se zamýšlím nad radostí, a v tu samou chvíli někdo na chodbě za dveřmi kluše po chodech dolů a prozpěvuje si…:)

Někdy přijde pro každého človíčka čas vyjít ze stínu a být šťastný, nastavit svoji tvář slunci. Je čas smutku, ale je také čas radosti.

A teď nastal ten čas pro nás lidi, přestat se trápit a snad i mstít se, ale začít se radovat ze všech  maličkostí, které jsou okolo nás. Tak se změní zlo v dobro. Je už tolik zla okolo nás, že jsme přestali vidět i to dobré na světě, a to není dobře. Je čas vidět zase ty dobré věci a radovat se z nich.

Můžeme tančit, zpívat a dodržovat starověké zvyky a rituály.  Anebo si vytvořit rituálky vlastní. Jednoduše si užívat života.

Protože ten, kdo je šťastný, neubližuje asi sobě, ani druhým. Duše se krásně prosvětlí a vidí i do svých vlastních temných koutů. 

Potom má i touhu je odstranit.

Potom není důvod pro mstu a zahořklost vůči světu, našemu i tomu okolnímu.
Šťastný člověk totiž nemá potřebu ubližovat druhým lidem.

Postarejme se o to, abychom byli šťastní, je to naše povinnost na tomto světě.  Život je proto, abychom jej žili teď a neodkládali vše na potom.

Protože svět se vidí v nás a my se vidíme ve světě okolo nás. Všechno okolo nás je pouhé zrcadlení.

A není co zrcadlit, když tady není světlo a radost.

Proto se radujme a užívejme života.

A temnota ze světa zmizí.

Jak řekl klasik: „ Smějme se tak, že i smrt se bude smát.“

Herbert Samuels řekl: „Svět je jako zrcadlo: směj se na něj, bude se na tebe smát. Mrač se na něj, i on se na tebe zamračí.“

Kdysi mi také bylo někým, kdo četl několikrát Bibli, řečeno:
„Bůh nemá rád, když jsou lidé smutní. Bůh chce, aby se lidé radovali.“

Když se nám chce tančit, měli bychom tančit. Pokud to nejde tam, kde se zrovna jsme, nebo se prostě stydíme, můžeme si najít místo, kde budeme sami a tam si můžeme s radostí zatančit. Tanec v nás odstraňuje bloky a bolest v duši, osvobozuje nás. Pohyb rozproudí životní energie v těle a dá nám pocit radosti. Budeme cítit, jak se to v nás všechno láme. Když budeme venku na louce, můžeme si zatancovat i bosí. Tím se k nám lépe dostane energie, která proudí ze země. Pocítíme více propojení se zemí a prožitek z tance bude o to intenzivnější.

Stejně působí zpěv. Někdy to ale nejde, když máme nějakou bolest v duši, nemůžeme zpívat.  Všem pocitům je ale dobré dát průběh.

Možná, že se nám bude chtít plakat. Tak plačme. Pláč je léčivá emoce, a vědci prokázali, že se v slzách z našeho těla vyplavují hormony, které způsobují stres. Tím se očišťuje náš organismus a ještě tím posilujeme svoji imunitu.  Pláčem prostě prospějeme jak své duši, tak i tělu.

Je tolik věcí, co můžeme dělat každý den, vytvářet si malé každodenní rituály.
Hrát si s dětmi, tvořit, začít zase šít, plést a psát básně.

Vyšplhat na nejvyšší kopec v našem okolí při západu slunce.

Vykoupat se v rybníku, bez ohledu na sinice a vodní živočichy. Pro jednou nám to nic neudělá. Jenom nezapomeňme poprosit vodníka, aby nám to dovolil.

Zatančit si s bubínkem.

Poslat věneček květin po vodě s prosbou o splnění našeho přání k vodním božstvům.
Natrhat si luční květinky do vázičky a dát na čistý, prostřený stůl.

Sednout si pod rozkvetlý strom, třeba lípu a pozorovat let vlaštovek.

Upéci si ovocný koláč, pro jednou vynechat dietu. Je zdravý a dodá energii.

Léto je také nejlepší čas na výrobu blahodárných sirupů z květů. Už jste zkusili akátový sirup?

Nasušit si léčivé bylinky a semínka na zimu. Jasanová semínka mají čistit játra.

Když máme radost a jsme šťastní, uděláme víc i pro ty druhé. Všechno je tady řetězová reakce, která se nikdy nezastaví.

Všechno se pohybuje v kruhu, tak se k nám to, co vyšleme, zase v hojnosti vrátí.

Každý by si měl uvědomit, co se v mu minulosti stalo, protože jinak nepochopí svůj život, ani sebe, a nedostane se v životě, ani ve svém rozvoji o moc dál. Nejde o pitvání minulosti, ale o pochopení toho, co se stalo, aby se to mohlo zpracovat a pokračovat dál s čistou myslí, nezatížení minulostí.

Schopnost automatického psaní 

Když v sobě někdo objeví schopnost automatického psaní nebo jasno slyšení, kdy je to, jako kdyby mu bylo diktováno, co psát, může mít obavy z toho, že informace přijímané pomocí automatického písma nebo kresby nejsou "zadarmo". Že nikdy nevíme, co kdy bude muset naše duše za ně zaplatit.
Je to dar, a není zadarmo. Ale ne za něco, co bude, ale za to, co bylo, co nás posunulo dopředu a nahoru. Je to jako v té pohádce o slavíkovi a růži, z největší bolesti se rodí největší krása.
Automatické písmo nám povětšinou píše náš ochránce, který nás zná z mnoha našich společných životů, zná nás skrz naskrz, zná naše myšlení. Slova, která se vypisují, jdou od ochránce přes nás, ale tak, jak bychom se vyjadřovali my. Často říkám, že sama mnoho neznám, jsem jen kanálem...Jakmile bychom si tuto schopnost přivlastnili, kdybych to byli my, čí jsou všechna ta slova a kresby, pak by následoval trest. To se týká všech oblastí, od výkladu karet, přes léčitelství, až po automatické písmo.

Konchedras 2.1. 2020

Duchovno za cenu?

Nějakou dobu už mi tato otázka leží v hlavě. Děje se toho okolo mnoho. Trápí a mrzí mně to, a hledám odpovědi. Jak, a za co požadují ostatní cenu...U mne je cena daná za diagnostiku a za obrázky, nežádám více....Dnes jsem dostala odpověď:

" Odpovědi a informace, které dáváš lidem jsou od toho, aby pomohli lidem a pomoc, která je potřebná, je zdarma. Kdybys chtěla vydělávat na tom, co víš a co dostáváš, objevila by se okolo tebe zeď, která by bránila tomu, aby ses dozvídala více než máš. Odpovědi a povídání jsou zadarmo. Odpovědi na to, co vás zajímá a co chcete vědět jsou odpovědi všem, ale odpovědi , co je třeba řešit více a do hloubky, jsou už za peníze. Nelze zdarma odpovídat na to, co je s daným problémem a co se má dělat, když je v tomto zapojeno více energií a odpověď je složená z několika stupňů, odpovědi ode mne (ochránce) až po odpověď ze světla a od Universa. Jsou to odpovědi, které dostáváš při diagnostice, odpovědi kartářkám a odpovědi službou kyvadla, kterou nyní neděláš. Ale duchovno je pro všechny a odpovědi jsou pro všechny lidi, nesmí se prodávat jako na trhu. Odpovídat na otázky lidí za poplatek, to je zlodějina. Obchod je, když někdo za něco platí a bude to jenom jeho. Ale ne duchovní věci, které jsou pro všechny bez rozdílu a odpovědi takové jsou a odpovídáš ráda. Odpovědi jsou pro všechny a každý má nárok na svůj duchovní růst."

Konchedras 16.3. 2010

Z poradny

Dobrý den nechci vas moc obtěžovat protože určitě máte moc práce. ja nejsem nějak výmečná, moje rodina v nic nevěří a já tápu ,protože chci rozumět spoustě věcí kterým nerozumim. baví mě bojový sporty ,ale nikomu tam neubližuju. taky mam neustale pocit ,že bych měla dělat něco užitečnějšího ,ale nevim co? ja bych hodně chtěla pomoc několika lidem ,ale nevim jak? vím ,že je hloupé a pošetilé se vás ptát na všechno a tak se vas jen ptám jestli je tu nějaká možnost ,že těm lidem nějak pomohu? předem se omlouvam za špatně položenou otázky ja ,ale ani nevim na co se mam nejdříve zeptat a ještě by vas asi překvapilo ,že mi neni ani 14. ja vim hloupá puberťačka.
vůbec nejsi hloupá. Mám dceru v podobném věku a vím o děvčatech své.

Pomoc je dar, když je žádaná, ale prokletí, když je někomu vnucována. Pomáhat bys měla, kde se dá, ale nevnucovat, když ji někdo nechce. Lidé musí sami pochopit, že je potřeba pomoci. Pokud budeš rozhodnutá pomoc nabízet, budeš odmítnutá a budeš špatná. Když už bys byla rozhodnuta pomoci, bude potřeba se domluvit s tím, kdo je za situaci zodpovědný a kdo se o tyto lidi stará.
Přeji Ti hodně štěstí.

Konchedras 15.2.2010
**************************

Dobrý den,udělalo mi radost,že jsem našla Vaše služby a že se mohu zeptat..
Nevím,co mám udělat pro to,abych byla spokojená a šťastná.Cítím se hrozně prázdně,závidím mé kamarádce(stydim se za to)!!že je velmi společenská a oblíbená.Já ani nevím proč se lidem vyhýbám,když mi radost dělají lidi.
Nedokážu se přijmout taková jaká jsem,nemám se ráda..a já právě nevím,jak to změnit.
Děkuju mco za odpověď,mějte se hezky:)

14.6.2010

Děkuji Vám. Není Vaší chybou, že se vyhýbáte společnosti. Někdo je oblíbený, někdo méně, někdo je samotář, někdo je playboy :-) Samotná společnost lidí nedělá z člověka ještě lidumila a samota přináší mnoho pozitivního do duše člověka. Mnoho poustevníků je a bylo spokojených a milovali lidstvo jako celek. Mnoho lidí, kteří jsou uprostřed davu, jsou sami se sebou ztracení a nedělá jim to dobře, když jsou sami se sebou a nikde nikdo, kdo by je ochraňoval před sebou samými. Oni se bojí být sami se sebou sami, protože nejsou tak soběstační a sebevědomí a společenští, jak se na pohled zdá. Jsou společenští, ano, ale zároveň se obávají zůstávat sami, protože nejsou sami se sebou spokojení. Vy jste snad sama a možná se obáváte, že jste neoblíbená a že s Vámi nikdo nechce být. Ale tak to není. Jste jen jiná než Vaše kamarádka. Možná máte své přátele a své zájmy a to Vám stačí. I když si to asi nemyslíte, nepotřebujete se nechat obdivovat , protože jste spokojená sama se sebou. Jste spokojená sama se sebou o samotě. Vaše kamarádka není spokojená možná ani mezi lidmi, protože možná nemá takovou sebejistotu a cítí se odstrčená. Vy jste jiná v tom, že nepotřebujete, aby Vám někdo říkal, že jste skvělá a že jste krásná, protože to o sobě víte a nemusíte se trápit o samotě. Co je ve Vás samotné, to je obdiv k Vám samotné a nikdo Vám to nevezme. Nejste-li úplně ve společnosti oblíbená, neznamená to, že jste špatná a že se s Vámi nikdo nechce bavit. Jsou lidé, kteří jsou oblíbení, a nikdo o tom neví. A když se stane, že nepříjdou do společnosti, je to, jako když zajde Slunce. To je i Váš příklad. Není třeba se trápit. Zůstaňte taková, jaká jste. Nepotřebujete být jiná.
Přeji Vám hodně štěstíčka a lásky.

Konchedras 22.6. 2010

*************************

Dobrý den milá paní konchedras. Chtěla jsem se vás prosím zeptat jestli vím že jste mě to už psala se dá připravit vlastně vůbec na tu smrt? Pokud dobře sledujete zprávy tak asi víte? Že každý den umírá hodně lidí třeba na té Ukrajině v důsledku války nebo tak nějak. Přijde mě že není den kdyby někdo nezemřel? Co si pak na člověk pocit? Jak s tím žít? Člověk prostě vždycky neví kdy na něj přijde řada do toho nebe jak já tomu říkám například? Děkuji za Vaše informace. Vím že jste mě už jednou psala ohledně toho života po smrti. Moc vám jinak děkuji za vše. S pozdravem lucie vaše věrná pisatele a obdivovatelka Vašich schopnosti. Ještě jednou moc velké díky za vše. Děkuji a moc si vás cennim už jsem to tady několikrát zmiňovala. Jste borec největší.

Dobrý den milá paní konchedras. Moc vám děkuji za tu zprávu ohledně té naší ulice. Nějak tak jak jste to napsala tak jsem si to myslela. Asi mám celkem dobrou intuici. Mě zajímal jeden hodně starý pán co tady u nás bydlí v ulici. Už mu je na 100 let tak nějak. Přijde mě takové neetické že tady pořád jezdí za ním nějaká pečovatelská služba a nenechají ho normálně třeba umřít v tohle věku. Mě to přijde taky takoví hyenismus? Já bych taky přála mě 85 babičce aby už umřela. Už je hodně moc stará a už tomu světu nemá co nabídnout. Děkuji prosím kdybyste se mohla k tomu nějak s tou automatickém písmu rozepsat? Ještě jednou moc velké díky. Jste vážně kalibr. Lucie

No přiznám se, že jsem přemýšlela o té naši ulici a žije zde docela hodně starý lidí. Nedávno nám přišlo dvě parte že umřel jeden starý pan známí přes blok. Byl hodně starý 98 let mu bylo. Děkuji pokud byste mě prosím k tomu mohla ještě něco připsat. Pokud ne tak to nevadí. Nedá se nic dělat. Děkuji i Vám přesto za vše. S pozdravem Lucie